VYJÍT Z TEMNOTY A ČERPAT ŽIVOT OD JEŽ͊ÍŠE

5. NEDĚLE POSTNÍ A
Jan 11,1-45
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen." Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn." Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!" Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?" Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo." Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil." Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se." Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!" Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!" Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá." Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane." Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět." Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě." Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel." Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?" Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!" Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!" Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?" Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!" Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den." Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží." Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal." Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!" Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!" Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo.

VYJÍT Z TEMNOTY A ČERPAT ŽIVOT OD JEŽÍŠE

Prosím o pevnou víru, že v Ježíši naleznu plnost života.

• Zaměřím svou pozornost na přátelský vztah Ježíše s Marií, Martou a Lazarem. Kromě apoštolů měl Ježíš skupinu přátel v Betánii. Neskrýval před nimi své přátelství a city.

• Co mohu říci o mém přátelství s Ježíšem? Hovořím s ním o svých pocitech? Umím ukazovat své city? Věřím, že mě Ježíš obdarovává hlubokou osobní láskou?

• Budu naslouchat dojemnému rozhovoru Ježíše s Martou a Marií . Všimnu si, s jakou otevřeností a prostotou mluví Ježíš o své bolesti.

• Budu kontemplovat Ježíšovu tvář. Když vidí bolest a slzy Lazarových sester, je dojatý. Budu sledovat, jak v zármutku kráčí ke hrobu svého přítele Lazara a pláče.

• Uvědomím si, že Ježíš vidí každé moje utrpení. Je pohnut lítostí, když vidí mou bolest. Pláče, když vidí, že se ztrácím a jsem bezradný. Umím s Ježíšem hovořit o svých pocitech i ve chvílích utrpení? Umím se přiznat jako Marie a Marta k vnitřnímu strachu, obavám, výčitkám? Hovořím s Ježíšem upřímně o své vzpouře?

• „Lazare, pojď ven!" . Tuto scénu budu kontemplovat déle. Zaslechnu Ježíšova slova plná moci. Všimnu si údivu shromážděného zástupu a nakonec Lazara, který vychází z temnoty hrobu. Ježíš mě dokáže vyvést i ze zcela beznadějné situace.

• Ve vroucí modlitbě poprosím Ježíše, aby odvalil kámen zakrývající vstup do temných míst mého života, ve kterých jsou ukryté dobré touhy. Prosím ho o milost dobré postní svátosti smíření a přípravy na velikonoční svátky. Budu si opakovat: „Ježíši, Ty jsi můj život!"

(Převzato z knihy otce K. Wonse, SDS, Modlitba evangeliem na každý den)