Srdečně vás zdravím na začátku prázdnin, v den památky sv. mučednice Marie Goretti, jejíž ostatky máme v oltáři slavkovského kostela.
Ještě jednou bych vám ráda poděkovala za to, jak jste se mnou nesli moji nemoc. Nebyl to jen covid - po oboustranném zápalu plic lékaři odhalili komplikovaný plicní absces. Následovaly tři operace... Bohu díky, dnes už to se mnou vypadá dobře. Čekají mne ještě lázně a od září bych se ráda vrátila k dětem.
S některými z vás se potkávám a jsou to silné okamžiky uvědomění si Boží moci a blízkosti. Stále víc se přesvědčuji, kolik lidí – dospělých i dětí - se za mne modlilo a obětovalo. Cítím se být velkým dlužníkem. Jsem také velice vděčná Pánu Ježíši za kněze, kteří za mne sloužili mše svaté a ve chvílích, kdy můj stav byl velmi kritický, mi udělovali svátost nemocných. Slavkovský pan děkan mi také na ARU požehnal s ostatky sv. otce Jana Pavla II., které máme v naší klášterní kapli. Na jeho přímluvu se mnozí modlili za mé uzdravení a v naší komunitě o jeho přímluvu prosíme nadále. On, který dal celý svůj život Panně Marii, může u Boha vyprosit mnoho.
Mnohokrát po svém návratu z nemocnice jsem slyšela: „Pán Bůh má s Vámi ještě nějaký plán." Vnímám to také tak a vím jistě, že má svůj plán s každým člověkem . Osobní plán lásky. Já sama jsem jej začala odkrývat ve svých deseti letech. Náš pan farář se po každé večerní mši svaté modlil modlitbu „Anděl Páně" za nová kněžská a řeholní povolání z naší farnosti. Jednou o prázdninách jsem si při této modlitbě silně uvědomila, že to jsem právě já, kdo se má stát řeholní sestrou - a že se všichni modlí za mne! Až později jsem pochopila, že toto byl velmi důležitý okamžik mého života, od kterého ve mně začalo růst „semínko" řeholního povolání. Potřebovalo mnoho péče a přijetí, modlitby osobní i druhých lidí, kteří tak naplňovali Ježíšovo přání: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň." (Mt 9,37-38)
Žeň je stále hojná, s přibývající složitostí doby snad i hojnější...Všichni jistě vnímáme, že dělníků – kněžských a řeholních povolání - ubývá. V naší diecézi byl letos vysvěcen jeden kněz, v některých dokonce ani jeden. Ani v našem společenství nová povolání nemáme. Bůh ale nepřestává volat a povolávaní jsou určitě mezi námi. Je třeba jim vytrvalou modlitbou pomoct, aby Boží volání zaslechli a přijali.
Zveme Vás proto ke každodenní modlitbě prvního desátku radostného růžence „Zvěstování Panně Marii" na tento úmysl. Společná modlitba uvolňuje velkou Boží moc a otevírá pro ni srdce člověka. To jsme už očividně zakusili.
Pojďme pečovat o semínka povolání společně!
S důvěrou, že Pán vyslyší naše volání.
S. Gregorie
Vytisknout stránku